Béďa Bubeník
Bylo vzpomenuto Jéni Bubeníka. Tento vysoký,štíhlý a poměrně lysolbý mladík se vyznačoval jednou podivuhodnou vlastností - byl ctitelem alkoholu. Ale pozor, skutečným ctitelem. Vídával jsem jej poměrně často v povznesené náladě, nikdy však zmoženého. Patřil k té vzácné skupince Backhových ctitelů, kteří, nejenže věděli, kdy mají dost, ale dokázal v nejlepším přestat. A to je prý největší umění.
Jeho druhou vášní byl hazard. Jedno co, jedno o jakou sumu, jen když se hrálo. A jelikož jsme byli chlapci s fantazií, neholdovali jsme toliko kartám a kostkám, ale i zápalkám a dokonce jsme hráli o peníze i Tivoli.
Jednou jsem zneužil jeho dobré nálady a zlákal ho do kulturáku, kde mi pomáhal vyrábět kulisy ku hře Pozor drak, kterou jsem režíroval.Béďovi se tato činnost natolik zalíbila, že druhého dne šel již sám a nakonec skončil v našem ansámblu coby kulisák.
Zazářil zejména při premiéře Draka, kterou zhodnotil slovy: „Béďo, to byl teda průser!“
Odtud, jeho přezdívka Béďa.