Honza Nečas
Hned další pondělí mi bylo poznati i svého spolubydlícího - Honzu Nečase. Byl to zajímavý chlapec a jako spolubydlící měl pouze jednu vadu. Neustále byl vyhledáván dívkami a nebylo nic překvapivého, když jsem při příchodu domů nalezl před dveřmi postával či posedávat některou z jeho početných ctitelek.
Když se mi představil, oznámil jsem mu, že za těch sedm dní měl asi třicet návštěv. Nezdálo se, že by to na něj nějak zvlášť zapůsobilo.
Byl fotbalovým brankářem místního klubu HE-PO (Hedvika - Pokrok), ale už jej to na šachtě přestávalo bavit a navíc ve Znojmě mu fotbalisté nabízeli víc a tak se rozhodl k přestupu. Jelikož však byl zřejmě brankářem kvalitním, petřvaldští jej nemínili pustit.
Touha po domově a lepší plat jej vyburcovali k nevšední aktivitě. Aby dosáhl rychlé výpovědi, začal bulat. Prostě odjel domů a měsíc se na šachtě neukázal. To byla přednost, kterou jsem u něj, jako spolubydlícího velice oceňoval. Měl jsem cimru sám pro sebe a platil jsem pouze polovičku.
Když se po měsíci ukázal, dočkal se největšího zklamání ve svém životě. Fotbalový oddíl měl veliké problémy s obsazením brankářského postu a proto jej přivítali s otevřenou náručí a dokonce, jak mi téměř plačky líčil, mu nenahlásili bulky, ale dostal normálně výplatu!
Prohlásil že to tak nenechá a bude bulat tak dlouho, až jej propustí. Skutečně odjel znova do Znojma a uviděl jsem jej opět až za měsíc, když si přijel vybavit výstupní formality. Tázal jsem se jej, jak to dopadlo.
„No, Znojemáci jim za mě dali brankáře a je klid.“
Dlužno podotknout, že He-Po hrálo jakousi I. třídu.