Pohádková babička
Stál jsem na konečné v Pavlovičkách a k tramvaji přišla babička. Ale to byla babička jako z pohádky, jako od Boženy Němcové. Při pohledu na ni člověku až srdce poskočilo, v duši se rozhostil mír a pokoj a na tváři se mu objevil úsměv. Díval jsem se jak namáhavě vystupuje po schodech a jako proškovic děti nemohl jsem se ani vzpamatovat.
*Jak pak, to byla babička zcela jinaká než všechny ty, co kdy viděly; takové babičky jaktěživy neviděly! Div na ní oči nenechaly! Kamkoli se postavila, obcházely si ji kolem dokola a prohlížely od hlavy po paty. (Božena Němcová - Babička)
Když pak stanula přede mnou, sáhla do košíku, podala mi s milým úsměvem krásné červené jablíčko a řekla: "Kurva, mě ty vaše schody jednó zabijó."