Dodatek
O tom, že v těchto neklidných končinách je pes pro člověka víc než služebník, jsme se mohli přesvědčit nejednou. A dobrý pes, dobře vycvičený, je hoden více než titulu nejlepší přítel člověka, stává se právoplatným členem rodiny.

Dlužno podotknout, že k takovýmto patřil i Doran, kterého si domácí všemožně předcházeli. Zejména na stravu si nemohl nikterak stěžovat.
K nám zachovával rezervovaný, až přezíravý postoj a to až do chvíle, kdy ve své misce nalezl namísto své porce bůčku dva kusy šunkového salámu. Sedl si k misce a zmateně zíral na nás dva, jak podezřele mlaskáme.Na jeho žalostné vytí přiběhla sestra Dáša. Okamžitě odhaldla situlaci.
„Kde má Doran maso?“ zvolala výhružně. Byla to však pouze řečnická otázka, jelikož jsme ještě všechno nesnědli.
„Však jsme mu za to dali náš salám.“ bránili jsme se. „To je snad náhrada víc než dostatečná.“
„Náš Doránek je zvyklý jíst pouze kvalitní krmi a na nějaký salám není zvědavý.“
Pracně psa uklidnila a když mu dala roštěnku, připravenou k obědu, ani nás nepokousal. Pouze si na nás do konce pobytu dával pozor a zejména svou misku ostražitě hlídal.
Když jsme pak k obědu jedli krupičnou kaši, připomenula Dáša, že i ona se jednou dostala do podobné situlace.

Jely s matkou navštívit dědečka a babičku do Kostelce nad Černými lesy. Dorazily navečer a když je kostelecká babička přivítala, spráskla ruce a zvolala:„Co já vám dám k večeři? Párky jsem už slíbila Filince a Bročkovi .“
Oba zmínění psi radostně zavrtěli ocásky a běželi ke svým miskám.
No, babička si nakonec poradila, když vzácné návštěvě naservírovala chleba se sádlem a cibulí.

Standa