Standa 2
Je zajímavé, že z tohoto dne se mi ve vzpomínkách téměř nic nezachovalo.
Jediné co snad stojí za zmínku bylo naše shledání v Telči, kdy Jirka seděl u příkopy s neodmyslitelnou cigaretkou a jal se mi líčit jaký prý zažil šok, když z blízkého domku proti němu vyrazilo pruhované podsvinče vlekoucí na špagátu jakéhosi staříka.

Díky našemu způsobu cestování jsme měli dost možností sebrat sem tam nějakou tu houbu. Brzy jsme je neměli kam dávat, ale lesy kolem cesty jich byly plny a našim houbařským dušičkám se příčilo je tam nechávat. Po delší úvaze jsme to řešili tak, že když jsme narazili na zaparkované auto, jehož osádka se někde v lese pídila po houbách, naskládali jsme ty naše na kapotu auta a bleskově (podle možnosti) zmizeli.

Jelikož těch aut bylo mnoho, vybírali jsme vozidla s moravskými značkami, aby krajané měli vzpomínky, jak se k nim v Čechách pěkně zachovali.

Večer jsme našli pěkné místečko na kraji jakéhosi lesa a já se uhotovil přichystat lože. Dal jsem si na tom skutečně záležet a do dnes věřím, že by to byl královský nocleh a v ničem by si nezadal se včerejším. Bohužel Jirka, jsem přesvědčen že z pouhé žárlivosti, začal strašit deštíkem, který prý cítí v kostech (jak průhledné) a svévolně přesunul nocležiště hlouběji do lesa. Ulehl jsem a abych mu dal najevo svou nevoli schválně jsem se dobrých pět minut před usnutím převaloval a vzdychal, nemoha najít pohodlnou pozici.