Raport č. 2 Jiří

21.VIII.1977
Tedy Máco.
Vstav neobyčejně brzy ráno (7 hod) a po nezbytné cigaretě se zcela probudiv , zjistil jsem , že jsem v seníku osiřel. Řinkot plechů vyvolal pomyšlení na již připravenou snídani , proto jsem rychle opustil seník a uviděl Standu u nezvyklé práce. Lepil zadní kolo ( podruhé - jak se mi s „úsměvem“ svěřil ). A tak jsme vyjížděli z lesa tím způsobem , že já jsem se odrážel nohama , nemaje řetěz , který se mi podařilo předešlého večera nůžkami zdemolovat a Standa , z obavy aby nepíchl , nesl kolo na rameni.

Ale již tu byla silnice lemována ovocnými stromy , takže jsme přece jen posnídali a způsobem rovina - do kopce pěšky , z kopce triumfální sjezd jsme se pohybovali nezadržitelně vpřed.
Domamil nás uvítal takovou změtí orientačních tabulí a objížděk , že jsme se musili jít zeptat na další směr do místní hospody. Abychom zpestřili svoji jednotvárnou konzervovou stravu , dali jsme si tam i jídlo ( oběd ? - snídaně ?), které nám ochotně a rychle z konzervy upravili. A prý to byl guláš.
Osvěženi a nasyceni jsme pokračovali s krky vykloubenými , jak jsme z cesty hleděli do lesa po houbách. Kupodivu jsme i několik hříbků našli. To nás potěšilo natolik, že Standa ochotně každých pět minut pumpoval jeho již tradičně ucházející zadní kolo. Posléze však nevydržel. Sjel ze silnice k potoku a zatím co já pokračoval systémem hup na kolo , hup z kola , on lepil. Kolikrát , to se mi nesvěřil.

Opět jsme se setkali až v Telči , kde jsem na něj čekal. Tuto jsme prošli a projeli , když jsme se osvěžili tatrankami. Cesta byla příjemná , jen jsme zoufali z ukazovatelů , které nás na každé křižovatce doporučovali do Dačic. Dík velmi pevné vůli Standově jsme se tam nedostali a za Mrákotínem jsme opustili Moravu.

Přesto , že Standa tvrdil , že lid je v českých krajích pohostinný a vlídný , nikdo se nedal přemluvit , aby nám věnoval řetěz. Nutno tedy brát s rezervou. Ale jsou ti zazobanci alespoň vzdělaní , protože za celou tu dobu co se pohybujeme , jsme již narazili na jednu paní , která si přečetla nápis na našem tričku , což ve mně natrvalo zanechalo hluboký dojem.
Ve Studeném kromě teplé sodovky , hospody , v níž bylo víc hostů než židlí a v té hospodě pána , který si na levici vystačil pouze s palcem a malíčkem , nebylo nic pozoruhodného. Snad ještě to, že je tam velmi chudý lid , protože tam všude mají nápisy , že jejich bohatstvím je jejich píle. Avšak za Studeným následovalo překvapení , protože jsme se vřítili znovu na Moravu. Jen jsem pookřál , již jsme opět byli v Čechách.

Protože se smrákalo, zamířili jsme za Panskými Dubénkami k lesu. Abychom nemuseli přes polomy , překonali jsme raději nějaký ten močál a mokrou nohou stanuli na suchém kraji lesa. Standa uchystal lože , ale protože několikrát káplo , přenesl je hlouběji do lesa. Než toto vykonal a provedl večerní hygienu v potoce absolutně nehygienickém , uvařil jsem drůbeží polévku s houbami , ohřál fazolovou konzervu a upekl naloupené brambory. Večeři Standa zapil vodou z toho nehygienického potoka a již v 8 hod zalehl , aby mohl nesmyslně brzy vstávat. Kolem desáté jsem zalehl i já , uklidněn Standovou informací , že se k nám blíží teplá vlna.

Jura