Úvod




Prožili a vzpomínají :Jirka Schuster a Standa Kuchyňa
Obrázky nakreslila : Eliška Tesařová


Tato (s prominutím) kniha by se měla povinně dostat do školních škamen, aby na ní učitelé dějepisu demonstrovali nesmyslnost své existence.
Tak, jako vznikla tato (s prominutím) kniha, tak vznikají všechny výklady dějin.
Dva lidé prožijí společně několik nezapomenutelných dní, mají k dispozici dobové materiály a přece jejich se vzpomínky liší a to někdy i podstatně.
Troufnu si tvrdit, že kdyby s námi cestoval někdo třetí, divil by se, co to píšeme za nesmysly, vždyť všechno bylo úplně jinak.

Dále pak je tato (s prominutím) kniha určena lidem, kteří večer uléhaje netuší, že prožili den.
Lidem, kteří se neumí kolem sebe dívat a myslí si, že dobrodružství lze zažít toliko v divočině, či exotické cizině.
Jiří se jednou setkal s mladíky, kteří podnikli cyklotůru z Brna na Lipno. Jiří se dychtivě vyptával na zážitky a mladíci jen kroutili hlavami, nechápajíc, o čem že to mluví.
Prostě jeli na Lipno, tam se týden koupali a jeli zase zpět.

V létě 1999 jsme se na Kvildě setkali po létech s Mácou. Sestřenka mi k mé velké radosti předala fotokopie zpráv, které jsme jí s Jirkou posílali z našeho dobrodružného cestování.
Při zpáteční cestě jsme se zastavili v Brně, kde jsem Jirkovi předestřel svůj plán. Napíšeme, nezávisle na sobě své vzpomínky a potom z toho vytvoříme knihu, kterou se budeme holedbat.
Musím se skromně přiznat, že jsem celý rok pilně pracoval. Práci na knize jsem přerušil pouze v případech, kdy jsem Jiřímu připomínal neúprosnost běhu času.
Jaká byla má radost, když mi po roce proseb, slibů a vyhrůžek přišla z Brna objemná obálka s adresou napsanou mně tak známým a drahým rukopisem. Netrpělivě jsem ji roztrhl a třesoucí se rukou vyňal šest listů formátu A4, jednostranně hustě popsaných. Přečetl jsem a zamyslel se.
„Jirka se mění.“ zvěstoval jsem svojí ženě Anně, „Na stará kolena se stává pečlivcem. Zde mi poslal něco jako obsah svého dílka. Jakousi kostru, na niž vyfabuluje své vyprávění. No, alespoň už začal psát.“
Anna však vyslovila domněnku, že to zřejmě nebude skelet, nýbrž dílko již hotové.
„Neurážej Jirku!“ bránil jsem přítele, „ Chceš snad říci, že po týdnu prožitém v mé společnosti putováním skal a stepí divočinou si uchová ve své bystré hlavě těchto pár nesouvislých útržků?“
„Naopak,“ odvětila žena Anna, „musím vzdát hold a vyslovit bezmeznou úctu člověku, který po týdnu prožitém s tebou putováním skal a stepí divočinou si uchová v hlavě víc než jásavý nápis - PŘEŽIL JSEM !“
Přemýšlel jsem, co mu na tom mohlo trvat rok, pak jsem si všiml, že jeho elaborát je psán na stroji ...