Prolog
Jednoho prosincového dne roku 1951 předstoupil před nastoupené, promrzlé vojáky podporučík Stanislav Kuchyňa, aby naplnil nejočekávanější okamžik dne - rozdal došlou poštu. Když byly všechny dopisy rozdány a jejich šťastní majitelé nedočkavě čekali na rozchod, ukázal podporučík ještě jeden papír.
„Mám tady ještě jeden telegram,“ ukázal jej mužstvu, „jméno adresáta je však zkomolené. Přečtu tedy text. MAS SYNA STOP BLAHOPREJI STOP. No, tak kdopak je ten šťastlivec?“
V davu to zahučelo, vojáci se ohlíželi, ale nikdo se k telegramu nehlásil.
„No tak, chlapi neblbněte. Vždyť to není hanba.“
Vojáci nic.
Podporučík se rozzlobil: „Tak vy takhle! Liebe fain, zalle nein!“
Vojáci nic.
Jak tak telegram znova a znova pročítal, začal v hlavě písmena přehazovat, kombinovat a najednou se mu zazdálo, že by to snad mohlo být i jeho jméno. Podíval se ještě jednou přísně na své podřízené.
„Tak nikoho z vás to není?“
Vojáci nic.
„Tak to bude asi moje!“ prohlásil, strčil telegram do kapsy a velil rozchod.
Po příchodu do kanceláře se nechal telefonicky spojit s porodnicí v Jihlavě a tam mu potvrdili, že se skutečně 2. prosince 1951 stal otcem.
Když pak přišel do nemocnice navštívit matku a podívat se na syna, zeptal se nesměle, jak se bude jmenovat.
„Snad Stanislav, po tobě.“ navrhla žena.
„Tak to je výborné,“ zaradoval se, „ já už jsem to tak nahlásil na matrice.“
No a to byl jenom začátek!